Proč psa s PP?
Jedná se o můj vlastní, zcela laický názror, se kterým můžete a taky nemusíte souhlasit. Zkuste se však nad ním minimálně zamyslet.
Nejčastější argumenty množitelů a obhajovatelů psů bez PP:
- PP jsou jen dvě písmena
- PP jsou k ničemu psa máme pro radost
- nemá PP, protože nepotřebujeme, aby měl rodiče šampiony a šampiona z něj taky vychovávat nebudeme
- ceny za psy s PP jsou vysoké, přemrštěné
- s výstavami a zkouškami je moc práce a nervů, zvíře tam trpí
- fena musí mít aspoň jednou za život štěňata, bez ohledu na PP
- rodiče PP mají můžete si je nechat vystavit dodatečně
- štěně nedostalo PP, protože je nestandartní
Abbey je naše první fenka s PP. Dříve jsme měli psi bez PP. Pes bez PP není o nic méně psem než pes s PP. Všichni u nás dostali a dostávají stejnou lásku a péči. Neznamená to, že pokud máte doma voříška měli byste ho kvůli tomu nechat utratit a neznamená to ani, že pokud máte labradora bez PP nejedná se o labradora. Sama za sebe ale říkám, že dalšího psa jedině s PP nebo z útulku.
PP jsou jen dvě písmena, jsou k ničemu? Není tomu tak, jak by se mohlo zdát nebo jak by vás mohl někdo přesvědčovat. Ze dvou písmen můžeme tedy pro detailisty udělat PRŮKAZ PŮVODU. To mluví samo za sebe. Tedy PP má sloužit především k tomu, abyste si, pokud toužíte po flatíkovi, donesli domů skutečně flatíka. Nejsou zárukou na zdraví, jak si mnozí ještě stále myslí. Měly by však snížit riziko výskytu zdravotních problémů na minimum. I u PP psů se může stát, že jedinec přezubí na nekorektní skus, přeroste nebo nebude splňovat požadavky na exteriér, vyskytne se u něj zdravotní problém, ale to už je příroda (genetika) a nelze tomu zabránit. Vyskytnou-li se v nějaké linii jedinci se špatnými výsledky, je možnost je vyřadit z chovu a vady dále nešířit. Potom vám také poskytnou informace o původu pejska a jeho rodičích, což by mělo snížit riziko vážných genetických vad a nemocí. Umožní vám také se, podle plemene pejska, zúčastnit spusty zajímavých kynologických akcí.
Pokud pořizuji psíka s PP neznamená to nutně, že se chci chlubit, že jeho rodiče jsou šampioni kde čeho úplně všude a já budu vychovávat ještě většího šampiona. Po příchodu domů můžete PP klidně hodit na dno skříně nebo šuplíku nebo kamkoliv vás napadne a už je nikdy nevytáhnout. Nikdo vás nemůže a ani nebude nutit chodit na výstavy nebo zkoušky. Pro jistotu bych si ale pamatovala kde PP je, protože jeden nikdy neví...Rozhodně však neuchovněného psíka nemnožte!!!
Ceny za psy s PP nejsou přemrštěné. Chovatel investuje do pořízení (importu) pejska, jeho výcviku, absolvuje výstavy a zkoušky, platí poplatek klubu, poplatek za založení chovné stanice, nechá psovi udělat potřebná vyšetření, poté investuje do krytí a péče o březí fenu, následně o štěňata. O štěňata se po dobu osmi týdnů stará, krmí je, platí za kontrolu vrhu, vystavení PP, očkování, odčervení, tetování a často i čipování vrhu. Ke štěněti pak novému majiteli často přidá také startovací balíček tzn. třeba obojek, vodítko, deku nebo pelíšek, hračku a krmení na které je zvyklé. Spousta chovatelů nabizí trvalý kontakt a chovatelský servis, poradenství, stříhání, vystavení...Myslím, že částky jsou adekvátní a rozhodně se na tom nedá zbohatnout. Naproti tomu množitelé většinou vezmou psa a fenu, hlavně že jsou si hodně podobní a aby bylo co nejvíce štěňat (=hodně peněz). Štěňata mají sotva základní veterinární péči, z domova odcházejí velice brzo, mívají špatnou socializaci a pochybný původ. Pokud je vám líto peněz, vypravte se do útulků, které praskají ve švech a spousta pejsků zde čeká na své majitele a většinou dílem množitelů. Pořizovací částka v životě psa je ta nejmenší. Můžete ušetřit koupí štěněte u množitele pár tisícovek. O jeho rodičích nevíte nic, často ani to jak vypadají o zdravotním stavu nemluvě. Potom vám hrozí, že se pár ušetřených tisícovek promění v desítky tisíc vynaložených na veterinární péči.
Výstavy a zkoušky nejsou nudné. Výstavu musíte umět pejskovi zpříjemnit a při čekání na posouzení se s ním třeba procházet nebo si s ním hrát. Posouzení je otázkou pár minut a pak můžete utíkat na louku si hrát. Zkoušky, a obzvláště ty pracovní, jsou pro pejska zábavou. Zúčastňuje se zkoušek podle své rasy, tudíž podle toho, pro co byl vyšlechtěn, co je mu přirozené, tudíž ho to bude i bavit. Že na to nemáte nervy? A to pak skutečně budete mít nervy na odchov 10-15 štěňat po dobu 8 týdnů? Dvě výstavy a jedny zkoušky nejsou tolik a astronomické částky to taky nestojí. Navíc si psa můžete nechat vystavit zkušeným vystavovatelem nebo nechat provést na zkouškách, čímž vám veškeré nervy odpadnou.
Že se PP dá vystavit dodatečně je lež. Pokud si koupíte štěně bez průkazu, tak i kdyby bylo sebekrásnější a mělo vrozenou chuť do práce apod., nikdy průkaz původu nedostane. Neplatí ani to, že některá štěňata PP nedostanou. Od dvou uchovněných rodičů dostanou PP všechna štěňata i ta nestandartní. Nestandartní jen nemůžou být dále využita v chovu, chovatel je většinou přenechává za symbolickou cenu. Dalším mýtem je, že fena musí jednou za život mít štěňata jinak bude mít zdravotní problémy. Není to pravda, na zdravotní stav feny štěňata nemají vliv a proto není nutné "produkovat" další a další voříšky.
PP nemají ovlivnit váš vztah k pejskovi. Mají jen zabránit bezhlavému množení a následné degradaci podob, povah a zdraví psů, proto, že pro jejich udělení je nutné splnit nějaké podmínky a každý kdo je nesplní prostě množit nebude. Bohužel to tak u nás ještě nefunguje a tak se útulky plní a inzerátů na zaručeně čistokrevná štěňata najdete plné noviny, nástěnky i internet. Pořízením štěněte bez PP jen podporujete množitele a množením psů bez PP se sami stáváte množiteli a proto můžeme stále číst inzeráty typu : "Máme12 krásných štěňátek labradorů (často zaručují i stoprocentní čistikrevnost). Matka nebo otec s PP (bez PP nebo neuvedeno). Pokud se je nepodaří udat budou uspána (utopena, utracena)." nebo dotazy "Co dělat pokud labík má v půl roce DKK 4/4?"
Závěrem bych jen dodala, že existují PP a PP. Proto bych výběr pečlivě uvážila a chovatelskou stanici si nechala doporučit a zjistila si o ní, co možná nejvíce informací. Vyhla bych se stanicím, kde se rodí jako na běžícím pásu, odchovanci mají pochybné zdravotní výsledky, jedna stanice chová velmi mnoho plemen nebo vlastní příliš mnoho psů, neumožňuje nezávaznou návštěvu apod. Z takovýchto "chovatelů" se takto stávají také pouze množitelé, co to dělají jen pro peníze a ani PP na tom nic nezmění. V takovýchto stanicích hrozí špatná nebo v horším případě žádná socializace štěněte a tím způsobené problémy v budoucnosti. Jsou i stanice, dokonce velmi známé, ze kterých bych nikomu štěně nedoporučila a naproti tomu jsou voříšci, kteří dostanou daleko lepší péči, než si umíte představit u té nejlepší ch.s.
Důležité ale je pochopit, že pokud si pořídíte psa s PP, které uložíte do skříně nebo kamkoliv jinam a už je nikdy nevytáhnete, vůbec nic se nestane. Na druhou stranu pokud budete vědět, že tam jsou a náhodou se rozhodnete něco zkusit, budete s nimi mít otevřené dveře na mnoho a mnoho zajímavých kynologických akcí.
Jeden příběh k zamyšlení - čerpáno z www.rosemoravia.eu :
Jeden z příběhů kolující internetem :