In memoriam

Když umře nějaké zvíře, které je tady  na zemi někomu zvláště blízké, odchází přes Duhový most. Jsou tam louky a kopce, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Je tam spousta jídla a vody a slunečního svitu a všichni se tam cítí příjemně a pohodlně. 
Ten, kdo byl starý, je opět mladý, a ten, kdo byl nemocen, je opět  zdráv. Všichni jsou plni  života tak, jak si je pamatujeme ve svých snech. 
Všichni jsou za Duhovým mostem šťastni a spokojeni, ale přece jenom tam každému něco chybí- každý z nich postrádá někoho opravdu blízkého, někoho, koho zanechal tak daleko…

Všichni běhají  a hrají si dohromady, ale pak přijde den, kdy se někdo z nich náhle zastaví a zahledí do dálky. Jeho jasné oči zpozorní, jeho tělo se nedočkavě zachvěje. Náhle se oddělí od skupiny kamarádů a rozeběhne se zelenou travou k obzoru, stále rychleji a rychleji.

A tak Tě nalezne- konečně se se svým nezapomenutelným psím kamarádem setkáváš v bláznivě radostném přivítání a již nikdy Vás nic nerozdělí.

Šťastné psí polibky přes celou tvář, tvoje ruce opět objímají milovaného druha, Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. 

Tak dlouho jsi svého kamaráda postrádal, ale nikdy jsi na něho nezapomněl.

A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.