OVVR očima Abbey

Ráno pro mě panička přišla docela brzy a nenesla mi vůbec žádnou snídani. Vzala mě sebou domů, kde jsem si hrála s ostatními páníčky a panička mezitím chystala, balila a přerovnávala spoustu věcí. Říkala, že pojedeme na výlet a proto jsem nedostala snídani. Začala jsem se těšit.

Panička naložila všechny věci do auta, vzala mě a naložila taky do auta. Asi ve čtvrt na osm jsme vyrazily. Cestou jsme se stavily jseště pro kamarádku Lidušku - náš doprovod, kompars a fotografku v jedné osobě pro dnešní den Asi po třiceti minutách jsme dorazily do Těšan a začali bloudit a hledat místo srazu. Po dvou otočkách jsme zahlédly konečně pejska a když jsme se otočily, uviděly jsme restauraci, velké parkoviště a spoustu pejsků. Byly jsme na místě

Všichni jsme šli do restaurace, páníčci a my pejsci. Pánečci si posedali, ale my plní energie jsme chtěli řádit. Za chvíli si k našemu stolku přisedla kámoška Brača s paničkou. Rozhodly jsme se společně, že zkusíme povalit stůl, ale paničkám se to vůbec nelíbilo a neustále nás odtahovaly od sebe a uklidňovaly. U vedlejšího stolu zase seděla paní Holíková s klukama z flatího setkání. Ani tam mě nechtěli pustit

Potom přišel nějaký pán a poslal dvounožcům nějaké formuláře nebo co a dvounožci je podepisovali. Když vyvolaly naše jméno, zvedly jsme se a šly do vedlejší místnosti. Tam se odevzdávaly papíry, pan veterinář nám kontroloval očkování a přijížděl takovou krabičkou po krku. To znám, byla to čtečka na čip. Vše bylo v pořádku tak jsme šly losovat číslo. No panička byla strašně "šikovná" a vytáhla dvojku. Byla z toho nějaká přepadlá nevím proč

Až si všichni nalosovali čísla seřadili jsme se všichni venku a poslouchali, co se bude dít. Říkali nám, jak co bude probíhat a že střelba bude až poslední. No v tu chvíli jsem si myslela, že střelba proběhla právě teď, jaká se ozvala rána, když paničce spadl ten balvan ze srdce. Ze střelby měla strach, protože já střelbu nerada. Pak dvounožci představili sebe i pejsky, naložili nás všechny do aut a odjeli jsme, jak tomu dvounožci říkali, do honitby.

Tam to všecko vypuklo. První byla zkouška povahy. To nás rozestavěli všechny podle čísel do řady podél cesty a po jednom jsme chodili kolem ostatních a nesměli jsme si hrát. To byla vážně otrava. Chtěla jsem si aspoň lehnout, ale ani to mi panička nedovolila. Když všichni došli rozhodčí nás pochválili a rozdělili na dvě skupiny. My v první skupině jsme šli na zkoušku nosu. Panička se mnou šla na pole, kde mě pustila a zavelela : "Hledej! " Najednou mi krásně zavoněla do nosu kachnička, tak jsem se chvíli zastavila a čmuchala. Panička už mě chtěla odvolat, ale pan rozhodčí nechtěl, prý mě má ještě nechat proběhnout. Ale to neměl dělat, uviděla jsem kámoše, co seděli na kraji pole a musela jsem se s nimi jít pozdravit. Zabralo mi to dost času a panička už se zlobila. Tak jsem se vrátila a znovu ucítila tu kachnu a šla jsem se na ni teda aspoň kouknout. Ale nevzala jsem si ji, něco takového jsem nikdy neviděla. Paničce to nevadilo, zavolala si mě a pochválila. Pan rozhodčí už asi moc spokojený nebyl takže jsem sice dostala 4 za nos, ale 3 za kontakt (prý neposlouchám) a 3 za chuť k práci. Paničku to mrzelo, protože jsem se rozběhla za pejsky, kteří tam neměli co dělat a taky hned jak jsme ukončili disciplínu je rozhodčí pro dalšího pejska schovali a tak to bylo pro ostatní jednodušší. Ale mě to bylo jedno

Protože jsem nedonesla kachničku, musela jsem ještě na aport v terénu. Panička měla ale eso v rukávu a přinesla pro mě zaječák. Ten jsem moc chtěla takže jsem na první povel vystřelila a bleskově donesla i předala. Pan rozhodčí říkal, že to byla krásná práce a dal nám 4 a panička mě moc chválila a i piškotek mi podstrčila

Následovala výměna s druhou skupinkou. Přesunuli jsme se k rybníku. Opět jsme se ohlásili rozhodčím a ti nám na oplátku ukázali trasu, kde se měla konat zkouška chůze.To byla brnkačka. Šli jsme asi 20 metrů tam na vodítku a zpátky 20 metrů bez vodítka. První pejsek zlobil a nechtěl chodit a jeho panička mu neustále připomínala, že má jít u nohy. Já dostala jeden povel a vyšly jsme. U značky jsme se otočily, panička odepla vodítko a šly jsme zpět na volno. Celou dobu jsem se moc snažila, pěkně šla a koukala jestli panička taky jde. Paní rozhodčí řekla, že to bylo excelentní a nejlepší, co ten den viděla. No paničce málem ruplo tričko, jak na mě byla hrdá. Hlavně proto, že ještě tři dny předtím jsem s paničkou teda vůbec chodit nechtěla. Jen za ní a nebo hodně vepředu, aby mi něco neuteklo. Dokonce i ostatní dvounožci nás pochválili.

Potom rozhodčí nakázali pánečkům ať nás vypustí a my jsme se mohly vykoupat. Když jsme se vyráchali dvounožci nás zase pochytali a šlo se na aporty. To se mnou panička procvičovala hodně tak už mi to nedělalo nejmenší problém, ale zase ta předávka. Panička se čertila, ale já jsem se prostě musela otřepat hned tak zas jen za 3

Nakonec jsme šli zpátky na tu zatracenou střelbu. Šlo se po dvojicích. Já šla s jedním bílým goldením klukem. Ten místo aby šel s paničkou si chtěl pořád se mnou hrát. Takže jediná rána, co jsem slyšela byl zase kámen, co spadl paničce ze srdce, protože žádné střelby jsem si za celou dobu nevšimla. Panička mě zavolala, pan rozhodčí nám dal 4 a už jsme šly jen čekat až všichni pejsci absolvují disciplínu.

Po střelbě jsme se přesunuli zpět do restaurace. Dvounožci si dali oběd a my čtyřnožci jsme různě polehávaly kolem, lezli pánečkům do jídla a na klín. Labíci spali, goldenci leželi a flatíci museli být pořád ve střehu, každého vítat a sledovat

Venku jsme si ještě chvilku všichni spolu pohráli s pak už bylo vyhlášení. Všichni pejsci byli úspěšní. První tři místa obsadili pejsci z pořádající chovatelské stanice a čtvrtá byla kámoška Barča (Babo Flat z Vlčích luk). Moc jsme jí tleskali, protože jsme tajně doufali, že bude první

My jsme obsadily v 1.ceně 13. místo. Ale nám pejskům bylo jedno kolikátí jsme. Pánečci byli i tak moc pyšní a my dostali od sponzorů každý nového dummíčka a nějaké dobroty

Potom už mě panička naložila do auta, dala mi hračku za odměnu, rozloučila se s ostatními a jely jsme domů. Byl to dlouhý den, ale úspěšný. Panička měla ze mě radost a já měla radost, že ona má radost

Snad mě ještě někdy na nějakou zkoušku vezme byla to sranda.