Psí desatero

1. každý pes musí znát hodiny – to proto, aby mohl v 3:45 vzbudit paničku a ta si mohla s velkým nadšení a jedním zalepeným okem natáhnout přes pyžamo svetr a mohla se jít v noci procházet

2. každý pes musí vědět také JAK budit paničku –nejefektivnější je pořádné olíznutí celého obličeje nebo kousanec do palce u nohy ( v tomto případě dokonce panička vstává i s výkřikem nadšení)

3. každý pes musí vědět, že nejlépe se dílo (ať už hromádka nebo loužička) vytváří doma hezky v teple a to jen pár minut po hodinové procházce venku

4. každý pes musí znát nejfrekventovanější místo v bytě, aby tam mohl udělat loužičku – panička ho za to odmění tancem afrických domorodců, při kterém skáče na jedné noze, sundavá mokrou ponožku, valí oči a neuvěřitelně brblá...

5. každý pes musí pomáhat – a to zejména s čerstvě vypraným prádlem, které je připraveno v koši na pověšení – v pravou chvíli se musí ukrást ten nejsvětlejší kus prádla a upalovat s ním po zahradě, pokud možno ho protáhnout i bahnem..

6. každý pes musí umět hrát hru na pštrosy – začíná to větou: „dneska buď hodný, paničku bolí hlava“, to se pak musí vzít hračka, co nejvíc píská a kousat do ní tak dlouho, než panička strčí hlavu pod polštář..

7. každý pes musí vědět, že panička má ráda hluk u zpráv nebo seriálu – nejlepším způsobem, jak jí tohle přání splnit, je vzít velkou sešlápnutou PET-lahev a běhat s ní po bytě sem a tam a nesmí se zapomenout s ní vždycky praštit do futer, když se probíhá dveřmi..

8. každý pes se musí seznámit s květinami v květináči – to hlavně tak, že se v tom květináči nesmí nechat – musí se tedy převrátit na světlý koberec, kytka se musí ohlodat a štěně se musí ještě pořádně v hlíně „vyrochňat“, aby bylo od hlíny od hlavy až po ocásek...

9. každý pes musí znát zákon PJZP – (pouze jedné z páru) – panička totiž skáče radostí pouze při první rozkousané botě, ta druhá z páru je už nepodstatná a nechává paničku chladnou, šťastnou ji uděláte pouze tehdy, pokud se pustíte do dalšího páru..

10. každý pes musí znát pravidlo nejdůležitější, a to, že ať už provede kdykoliv cokoliv, musí být k sežrání – tzn. provinile sklopené uši, hlava trošku na stranu a v očích výraz, který říká: „ to jsem já nebyl, přece jsem tvůj andílek“...