OVVR Studýnková 1.9.2012

V sobotu ráno nastal velký den D. Kardi s paničkou se odhodlaly jako první složit OVVR. Absolvovaly lovecký výcvik, nějaké víkendové výcviky a lovečina je opravdu zaujala, tak se rozhodly zúročit výcvik na těchto zkouškách. Abychom mohli dělat Kardi morální podporu (která nakonec trošku pokulhávala), přihlásila jsem na poslední chvíli také Viky. Ale jelikož jsem letos zkoušky už neplánovala, nijak speciálně jsem Viky nepřipravovala a po přihlášení se mi navíc, vinou pracovního vytížení, čas na její přípravu scvrknul na minimum,takže jsem tam jela s malinkou dušičkou a téměř nepřipraveným psem. Chtěla bych moc a moc poděkovat Hance a Peťovi ch.s. Jackie´s Dream, kteří mi vyšli vstříc, obětovali mi úterní a středeční odpoledne a pomohli mi připravit Viky alespoň na aport kachny z hluboké vody, dohledávku a upozornit mě na spoustu mých chyb, které se mi ale nepodařilo tak úplně eliminovat. Moc si jejich pomoci vážím. V úterý při tréninku na rybníku v Popůvkách zároveň probíhala generálka na OVVR, kde byla i Kardi. Měla jsem tedy možnost sledovat ji. Bylo vidět, že je připravená opravdu dobře, slabší místo - chůze u nohy - jí šla a málo trénovaný aport kachny zvládla naprosto bravurně, chování po výstřelu má trošku bláznivé :-)

V sobotu přijely holky brzo ráno k nám, naložili jsme auto, nechali holky vyblbnout na dvorku a vydali se na cestu. Lehce jsme se zamotali v Rajhradu, ale po radě od paní na benzince jsme už dojeli až na místo. Sraz byl v altánku u myslivecké chaty a probíhala zde i velmi pečlivá veterinární přejímka, kde byl pejsek zkontrolován a prohmatán od hlavy až k patě, kontrolovalo se číslo v uchu a u feneček i zda nehárají. Počasí bylo chladné a místy deštivé (pršelo nám štěstí), ale pro pejsky a dlouhé čekání naprosto ideální a ne tolik únavné jako teplo.

Cca v 9:00 jsme nastoupili, paní pořadatelka nás trošku zmateně uvítala a představila nám rozhodčí, potom si vzali slovo rozhodčí a trošku mě vyděsilo, když se vyjádřili ve smyslu, že podobnou akci nikdy neposuzovali. Pak následovalo losování čísel. Trošku zmatku způsobilo, že pejsků startovalo 19 a startovních čísel bylo 20, kterou zapoměli vyřadit, takže zbylo nakonec číslo 18. Jana si vylosovala 12 a já 8. Přes velký počet startujících pejsků se nedělilo na skupiny, takže jsme byli pořád pohromadě. Po losování jsme se seřadili podle startovních čísel, rozhodčí přečetl zkušební řád pro danou disciplínu a následovala zkouška povahy. Všichni pejsci absolvovali se standartní povahou, někteří byli až velmi přátelští a Kardi měla potřebu dát blízanec na čumák každému pejskovi :-D

Na zkoušku nosu, aportu z terénu, chůze a chování po výstřelu jsme se přesunuli o 200 m dál na louku a strniště. Zkouška z nosu probíhala dle mě v docela složitém a pro začínající pejsky těžkém terénu s vysokým porostem. S dohledávkou nikdo problém neměl, takže v tomto směru byla připravenost pejsků myslím opravdu dobrá a velká část dokonce aportovala bažanta, který byl na dohledávku připraven. Viky hledala velmi radostně až trochu šíleně, ale s jistotou. Jen uprostřed hledání si vzpoměla, že se potřebuje vyvenčit (přestože vyvenčená byla). Já jsem se styděla a jen čekala, kdy se se mnou páni rozhodčí přijdou rozloučit. Viky však ani při konání potřeby nezapoměla, co tam původně dělá, takže hned vystřelila, popadla bažanta a běžela ke mě. Trošku jsem zpanikařila, protože nemáme předsednutí a bažanta jí vzala tak, že mi málem spadl na zem. Pan rozhodčí mě pochválil za postřeh, aférku s venčením přešel s úsměvem, protože Viky dokončila disciplínu jak měla a udělil nám 4 za nos i za aport z terénu s poznámkou se zvěří. Měla jsem velkou radost, že jsme do zkoušky vykročili správnou nohou. O chvíli později přišla na řadu Kardi, která si pěkně prohledala terén a krásně Janě aportovala bažanta, takže taky 2x za 4 a opět důvod k radosti.

Následovalo dlouhé čekání,  někteří pejsci bažanta nechtěli a šlo se tedy ještě na aport v terénu. Aportovalo se na louce, aporty byly pěkně vidět, přesto jeden pejsek aport nemohl najít a další se přišli pochlubit všem zúčastněným, než si pan rozhodčí uvědomil, že by se korona měla posunout jinam. Někoho to určitě stálo cenné bodíky, přesto všichni aport řádně splnili. Další na řadě byla chůze. Probíhala na cestě vedle louky, trasa byla pěkná, dost jasně vyznačená. S Viky jsem si bohužel zvolila kraj louky, kde se mi šlo dost špatně, ale zvládly jsme to. Přiznám se k jednomu tichému povelu při chůzi na vodítku, kdy už Viky zrychlila tak, že jsem jí nestačila a hrozilo napnutí vodítka. Chůzi bez vodítka šla o poznání lépe, ale kousek od rozhodčích už jsem viděla, jak se chce rozběhnout ke koroně, tak jsem ji usadila a disciplínu ukončila. Jelikož jsme byli už u rozhodčích nebyla to chyba a chůze byla ohodnocena dvěma čtyřkami. Kardi šla také moc hezky. Na to, že chůze byla dlouho její slabina se opravdu pěkně předvedla. Na vodítku se jí podařilo vodítko napnout a stálo je to tedy bodík, na volno byla chůze bezchybná. Zvládly to skvěle. Na této disciplíně mě dost zamrzelo, že někteří si pomáhali pamlskem či držením vodítka v levé ruce, což rozhodčí přešli bez povšimnutí. Nejeden přihlížející se chytal za hlavu, co vše je možné.

Další disciplínou bylo chování po výstřelu. Naše holky i většina pejsků zvládli střelbu bravurně a měli velkou radost hlavně z toho, že se mohli konečně po dlouhém čekání volně proběhnout. Viky z toho měla ohromnou radost a lítala jak splašená, ale přišla krásně na první zavolání. Na této disciplíně odstoupila jedna flatička, které se vůbec nechtělo na plochu,kde se střílelo. I přesto, že dostala od rozhodčích šanci splnit si disciplínu v jiném prostoru, nechtěla se už nechat paničkou přivolat a panička tedy z další zkoušky odstoupila. Na zkoušku nastupovala s Kardi, která pak byla trošku zklamaná, že si neměla na louce s kým pohrát a celou dobu svou spolubojovnici vyhlížela. Padlo celkem 10 ran a žádný další pejsek neprojevil bázlivost ani neztratil zájem o další práci.

Poslední byl aport z hluboké vody. Tady nastalo asi největší zděšení a zklamání dne. Místo rybníka nás čekalo slepé rameno jakéhosi potoka, které bylo celé zelené, pokryté řasami, smrdělo jako žumpa, o hloubce se taky moc mluvit nedá a břeh k vstupu a výstupu byl asi metr vysoký a kolmý, navíc pod ním byl pahýl jakéhosi stromu, což některé pejsky mírně vykolejilo. Navzdory takovýmto podmínkám disciplínu nedokončila pouze jedna labradorka, která zaváhala na vstupu do vody a potom už nemohla kachnu uprostřed vší té zeleně najít. Kdyby šlo o normální rybník, věřím, že by aport donesla. Radost tak měla Viky, která byla vyslána na "záchranu" ztracené kachny a mohla si tak neplánovaně dát druhý aport. První aport jsem zvolila taky s kachnou ač jsem si nebyla úplně jistá, zda tím nepokazíme celou zkoušku. Kachna byla ale malá a hezká, tak jsem to riskla. Viky skočila do zeleniny a bez váhání ulovila kachnu a plavala nazpět. Pro výstup však zvolila jiné místo než pro vstup a já trnula hrůzou zda mi donese kachnu tak daleko (asi 2 m), protože jsem se nesměla pohnout a na výcviku mi aport většinou vždycky pustila. Ale nezklamala mě holka moje a zachránila nás opět rozhodčím pochválená bleskurychlá reakce, kdy Viky pustila kachnu bez povelu, ale podařilo se mi ji chytit. Jana ze začátku váhala, ale nakonec se odhodlala taky pro kachnu a Kardi předvedla, že v sobě vlohy opravdu má a kachnu předpisově přinesla. Takže obě holky za 4 a zkoušky byly za námi. Viky ještě musela patřičně okomentovat každý letící aport, že ona by ho určitě zvládla donést a prořvala takto zbytek zkoušky i když jsem se ji snažila rozptylovat míčkem, pamlsky a vzdálením se od místa zkoušky. 

Po ukončení aportů z vody nám rozhodčí přečetl hodnocení všech, kde jsme se dozvěděli také hodnocení kontaktu s vůdcem a vrozené chutě k práci, která se hodnotila po celou dobu zkoušky a šli jsme čekat na vyhlášení. Dostali jsme objednané občerstvení a dlouhé čekání jsme si trochu zkrátili krátkou procházkou, kde se holky stihly zabahnit v jakémsi močálu, což jim na kráse neubralo, žlutá labradorka Kvida ale dopadla o poznání hůř, protože přišla skoro celá černá :-D

Pak nastalo vyhlašování. Přestože jsme všichni očekávali na prvním místě Kvidu (Ornella Gold z Orvetu), rozhodčí chybně vyhlásili za vítězku Viky. Kardi se umístila na krásném pátém místě. Po vyhlášení všech a předání cen naštěstí došlo k vysvětlení situace (rozhodčí zapoměl Kvidě zapsat druhý aport zvěře) a upravení pořadí na stupních vítězů a na prvním místě se tedy opravdu umístila labradorka Kvida, ceny byly předány do správných rukou. My jsme obdržely diplom, pohárek a tašku se sponzorskými dary od Lesy České republiky. Pohárek jsem si původně převzala já, ale Viky správně vyhodnotila, že zkoušku zvládla ona a pohárek mi odebrala, čímž způsobila usměv na tváři nejednomu přihlížejícímu :-)

Jsem moc pyšná na Viky, že s minimální přípravou prošla zkoušky bez ztráty kytičky a prokázala tak opravdové vlohy. Snad ještě více jsem pyšná na Janu s Kardi, která ještě před rokem o žádném výcviku ani neuvažovala a první zkoušky s prvním psem dojít takto je opravdu veliký úspěch. Moc a moc gratuluju a děkuju za prezentaci. Jsem ráda, že Jana šla zkoušky korektně s minimem povelů jako profík.

Organizace zkoušek mě trošku zklamala. Vzhledem k tomu, že pro mnoho vůdců se jedná vůbec o první zkušenost s kynologickým světem a zkouškami myslím, že by organizace měla být špičková. Zkoušky provázel trochu chaos, nikdo celou dobu nevěděl, jaká další zkouška bude následovat, přes velký počet startujících psů nebylo startovní pole rozděleno a čekání tak bylo neúměrně dlouhé a pro pejsky dost nudné. Ale paní pořadatelka pořádala takovou akci poprvé a všichni jsme jen lidi, takže snad budou budoucí ročníky jen a jen lepší. Nějak se začít musí ;-)

Fotogalerie z celé akce je zde. Bohužel nejsou fotky ze všech disciplín, jelikož místy dost pršelo, u vody nebyl na focení žádný prostor a u dohledávky a střelby bylo nutné, aby byl fotograf schovaný. Takže pokud objevím jiné fotky z této akce tak je dopním :-)